Když jsem ještě studoval na vysoké škole, kolovaly tam různé narážky na studijní oddělení coby zosobněnou byrokracii. Jedna z nich pravila ústy takovéto úřednice: "Všechno by šlo dobře, jen kdyby těch studentů nebylo." Trochu mi to nyní znovu připomněla snaha ministerstva spravedlnosti připravit nový vládní návrh zákona o registrovaném partnerství.

Před dvěma roky ministerští úředníci připravili takový návrh zákona, který - snad až na tři zásadní výhrady - reflektoval potřeby gay a lesbických párů. Návrh však nevyhovoval poslancům, a tak se nedostal dál než k prvnímu čtení. Nyní se tedy úředníci nejspíš rozhodli zkusit opačnou taktiku. Připravují takový návrh, který by vyhovoval poslancům. A možná tuší, že takovýto zákon se nebude líbit těm, kterým má především sloužit, tedy homosexuálům. Jak jinak si vysvětlit to, že do připomínkového řízení k navrhovanému zákonu nehodlají zahrnout organizace sdružující gaye a lesbické ženy, ale jen úřady a ministerstva.

O tom, že ministerstvo připravuje nový zákon, jsem se dozvěděl z médií. Zavolal jsem tedy na ministerstvo a zeptal se, v jaké fázi zákon je a zda se k němu budou moci v připomínkovém řízení vyjádřit i gay a lesbická sdružení. Úřednice mi nejdřív sdělila, že nám už nejspíš přišel dopis. Když jsem ji vyvedl z omylu, na chvíli se odmlčela a pak mi oznámila, že zákon rozešlou k vyjádření připomínek jenom těm, kdo se na jeho přípravě podíleli - ministerstvům a podobně. Na dotaz, proč zákon nedostanou k vyjádření gay a lesbické organizace tak jako předchozí návrh, jsem se dozvěděl, že k tomuto už mi nemůže říct víc. A zavěsila.

Když jsem pak znění navrhovaného zákona spatřil - a nutno dodat, že nikoli oficiální cestou v připomínkovém řízení - už jsem se tolik nedivil, proč ministerští úředníci nestojí o názor gayů a lesbických žen. Návrh, jakoby po vzoru nažraného vlka a přeživší kozy, zakládá institut registrovaného partnerství, ale současně partnerům dává jen minimum práv a povinností.

Tak například budou partneři sice vnímáni občanským zákoníkem jako "osoby blízké" (stejně jako přímí příbuzní či manželé), ale nebudou moci užívat společné jmění, nebudou mít vzájemnou vyživovací povinnost, nebudou podléhat právu na ochranu osobnosti po smrti druhého partnera, při dědění ze zákona budou až ve druhé skupině vedle osob pečujících o společnou domácnost. Velmi sporná je pak možnost odmítnutí svědecké výpovědi, společný nájem bytu nebo právo na informace o zdravotním stavu partnera. Nemluvě o ošetření vztahu k dětem, kde zákon v podstatě neumožňuje, aby kterémukoli z partnerů bylo v průběhu partnerství svěřeno do výchovy dítě, jehož není rodičem. A je-li rodičem, pak jeho partner bude vůči dítěti i nadále úplně cizí osobou.

Tak nevím. Je možné, že si ministerstva takovýto zákon vzájemně odsouhlasí. Možná bude vyhovovat i poslancům a snad také senátorům. Bude-li nakonec přijat v takovémto znění, vlk se možná přece jen nažere. To jen koza bude živořit na hranici života a smrti.

Autor je spolutvůrcem projektu partnerstvi.cz a členem sdružení STUD Brno

***
Hyde Park
Jak vidí zákon o partnerství... Martin Strachoň

MF Dnes, 4. 7. 2003