Rozhovor s Pavlem Štéblem, aktivistou brněnského sdružení Stud věnujícího se gay problematice

Před sedmi lety se Pavel Štébl společně s dalšími vysokoškoláky rozhodl založit občanské sdružení Stud. Důvod? Měl pocit, že gayové a lesbičky potřebují mít svoji organizaci, aby mohli nabídnout pomoc těm, kteří svoji sexuální odlišnost zatím nebyli schopni formulovat nahlas. Stal se tak automaticky gayaktivistou, zveřejnil svoji tvář i názory.

Andrea Pavelková, MF Dnes, 22. 11. 2001, Z jižní Moravy

Brno - Pavel Štébl sám sebe řadí k liberálům. Přál by si, aby k němu zbytek společnosti přistupoval se stejnou tolerancí, s jakou to dělá on k ostatním lidem. Svoji sexuální orientaci a vše, co je s tím v životě spojeno, nechce zužovat na debatu o homosexuální problematice. Nejčastějším slovem, které skloňuje, je jinakost. "Chtěl bych, aby česká společnost pochopila, že jinakost v jakékoliv podobě, ať už sexuální, etnické či kulturní, ji může jen obohatit, ale ona zatím mnohem častěji odvrací tvář," říká učitel angličtiny.

* Co je to Stud?

Stud je studentské dítko, vznikl jako neformální skupina před sedmi lety, kdy jsme si společně s dalšími gay řekli, že bychom chtěli lidem podobné sexuální orientace pomoci. Zároveň jsme se chtěli nějak organizovat, aby měla naše práce smysl. Snad právě proto jsme zvolili název Stud, v jehož názvu je zahrnut jak nejčastější problém homosexuálů, tak jeho anglický význam. Neznamená to samozřejmě, že by do Studu nesměly dívky.

* Jak jste začínali?

Zorganizovat se nebylo nic těžkého. Poprvé jsme se sešli v jedné z učeben na filozofické fakultě. Byli jsme samí vysokoškoláci, přišlo kolem patnácti lidí, dokonce více děvčat. Po dvou schůzkách nám ale rektor Masarykovy univerzity dal najevo, že bychom si měli najít k setkávání jiné prostory, škola je především pro vzdělávání a ne pro společenské a politické akce. Pochopili jsme, že si musíme hledat jiné místo, ale hlavně to, že ač nepolitická organizace, stáváme se jistým politikem ve společnosti. Je pochopitelné, že když se lidé začnou scházet kvůli své odlišnosti, proto aby mluvili o svých zkušenostech, nutně se nějak vymezují. A když se rozhodnete někomu podat pomocnou ruku, už jste rozhodně někdo, kdo si na to osobuje právo, a začnete politicky myslet.

* Komu je Stud určen, jen gayům?

Rozhodně ne. Může přijít kdokoliv, nezáleží na věku, pohlaví, vzdělání. Nejsme společenství, kam by docházeli pouze lidé s jinou sexuální orientací. Stud je určen každému, kdo se o homosexuální problematiku zajímá. Gay, lesbička, rodina, přátelé.

* Kdo potřebuje Stud především?

Ta potřeba se měnila a mění s časem. Dříve to byli mladí lidé v pubertálním věku, kteří dnes problém nemají. Dříve to byli spíše vysokoškoláci, dnes jsou to spíše lidé z vesnic.

* Kolik má Stud členů a jak je to s členstvím? Máte něco jako průkazy?

Stálých asi třicet, ale těch, kteří jím prošli, jsou stovky. Každý, kdo chce, může získat roční průkaz za sto padesát korun, nelepí se do něj samozřejmě žádné členské známky, průkaz ale opravňuje ke vstupu zdarma na nejrůznější akce. Kdo má průkaz, může také se slevou získat bulletin Studna, v němž se dozví o programu pořádaného Studem další měsíc.

* Co na schůzkách Studu děláte?

Snažíme se program udělat na několik týdnů dopředu, abychom jej mohli uveřejnit jednak v gayperiodicích, která u nás vycházejí, jednak na internetových stránkách. První čtvrtek v měsíci je filmový, pak jsou dny věnované besedám se zajímavými osobnostmi. Nejnavštěvovanější jsou diskusní večery, kdy hovoříme o svých zkušenostech ze života homosexuálů. Debatujeme o tématech, jako jsou například rozchody, coming out (uvědomění si sama sebe - pozn. redakce) doma, coming out ve škole, co je to kamarádství, co láska. To jsou večery při svíčkách, kdy si povídáme o své jinakosti. Pak jsou to ještě večery poezie a dny výletů.

* To je bohatý program. Kolika lidem vaše organizace již pomohla?

Nemáme samozřejmě žádný výzkum, ale máme zpětnou vazbu na lidi, kteří Studem prošli. Ti říkají třeba ano, nám to velice pomohlo vyřešit si spoustu věcí v životě. Našel jsem si ve Studu partnera. Každému pomůžeme jinak. Někomu jen v tom, že se se svojí jinakostí smíří, někomu zase pomůžeme najít nové přátele. Jsou ale lidé, kteří k nám chodí jen tak, zajímá je gay problematika.

* Stud organizovat loni na jaře filmový festival Duha nad Brnem. Jak vznikl? Hodláte v něm pokračovat i v příštích letech?

Určitě. Inspirovali jsme se bratislavským festivalem gay a lesbických filmů. Už ta myšlenka, že se na veřejnost dostanou filmy, které neprojdou distributorskými sítěmi kvůli tomu, že nejsou určeny většinovým divákům, nás zaujal. Festival začal už v roce 2000 a tehdy byl součástí jiné akce s názvem Gay Man České republiky, což je volba nejsympatičtějšího gaye. My jsme ho ale nechtěli dělat pouze jako doplněk této akce, ale jako samostatný kulturní zážitek pro milovníky filmového umění.

* Není to ale jediná akce, kterou děláte pro veřejnost?

Rozhodně ne. V květnu děláme akce společně s krajskou hygienickou stanicí, s níž jsme se zapojili do celosvětové akce průvodů městem se svíčkami. Ten vyjadřuje solidaritu lidem, kteří mají AIDS a nebo mu podlehli. V roce 1986 se nám podařilo v Červeném kostele udělat akci, která se jmenuje Poselství quiltů. To byla akce, při které se sešívaly dohromady šátky vyšité pozůstalými po obětech AIDS. Výstava, kterou jsme k tomu udělali, byla také velmi úspěšnou akcí.

* Máte i nějaké dlouhodobější plány? Čeho by chtěl Stud dosáhnout?

Podporujeme jednoznačně návrh zákona o registrovaném partnerství, přejeme si, aby byl. Není přitom vůbec důležité, kolik lidí jej použije. Chceme, aby zde existoval jako možnost. Gayové platí stejné daně, mají stejné povinnosti jako všichni ostatní občané. Mají-li mít stejné povinnosti jako ostatní občané, měli by mít i stejná práva jako ostatní.

* Ti, kteří jsou zásadně proti takovému zákonu, ale tvrdí, že by se mohlo přijetím takového zákona rozkolísat vnímání tradičních hodnot.

Já si to nemyslím. Ty svazky tady v podstatě již existují, oni potřebují pouze to posvěcení, které mají ostatní. Je nefér, když může majetkoprávní záležitosti dvou gayů napadnout kdykoliv třetí strana. Kritici zákona sice argumentují, že mohou mezi sebou uzavřít gayové jakoukoliv smlouvu, například o dědictví, ale ta není závazná pro třetí strany a kdokoliv ji může napadnout. Další už asi obehraný argument je fakt, že manžel nebo druh má právo na informace o zdravotním stavu partnera, gayové nikoliv.

* Může takové bezpráví svazek gayů nebo lesbiček nějak dlouhodobě poznamenávat?

Určitě ho poznamenává. Nejde jen o úředničinu, která je ve svazku cítit. To bezpráví je jakýmsi mezníkem v tom vztahu. Svazek má jinou dimenzi. Je to podobné, jako když vstupujete do manželství. Nejdete do něj s tím, že je to na dva roky bez další perspektivy. A tak stejně vnímají registrované partnerství homosexuální páry.

* Myslíte, že toto lidé, kteří jsou proti registrovanému partnerství, dokáží vnímat?

Nevím, jejich argumenty jsou někdy opravdu velice naivní. Říkají, a nemusí to být jen věřící, že pokud bude zákon schválen, mladí lidé mohou být zmateni. Tvrdí, že si mohou začít myslet, že je homosexualita norma, že může nahradit rodinu a manželství. Já vycházím z toho, že se každý člověk snaží žít nejlépe podle svého svědomí a vědomí. Každý má nějaké životní priority, a jsou určitě v lidském životě období, kdy člověk tápe. V žádném případě si ale nemyslím, že by byli lidé tak zmateni, aby si nebyli jisti svojí sexuální orientací nebo že by snad mohla existence nějakého zákona jejich sexuální orientaci vychýlit. Zákon nikoho, natož pak rodinu, rozhodně neohrožuje. Neřeší problémy, které řeší zákon o rodině.

* Problém ale určitě není pouze v existenci či neexistenci nějakého zákona?

Určitě ne. Česká společnost je velmi uzavřená kulturním vlivům, které přicházejí z vnějšku. Lidé si bohužel myslí, že by neměl nikdo vyčuhovat z řady. Mají regulérní strach z odlišnosti. Mají skrytý strach z toho, co přesahuje rámec jejich osobní zkušenosti. Já jen doufám, že se za pár let v Česku velmi dramaticky změní životní styl. Bude tady žít mnohem více lidí odjinud, přinesou si svůj život, a společnost na to bude muset být připravena. To samozřejmě nevylučuje, že se musí dodržovat jistá společná pravidla. Svoboda sebeurčení zde ale bude nejdůležitější.

* Myslíte, že na to jsou Češi připraveni?

Nevím. Ale myslím si, že je víc lidí, kteří nemají rádi takzvané strážce pravdy.

* Téma homosexuality na tom rozhodně dnes není tak jako třeba před deseti lety. Co ale říkáte na názor, že už je společnost homosexuální tématikou přesycena?

Stud naštěstí pracuje jinak než média. To, že se udělá filmový festival, může lidi změnit zevnitř. To, že bude schválen nějaký zákon, je samozřejmě nezmění. Většinou to funguje naopak. Až se totiž změní postoj a pohled společnosti, pak se změní i přístup k zákonu. U nás jsme například měli velmi dobrý zákon, který odkriminalizoval homosexualitu, ale pro spoustu lidí to bylo něco nepatřičného. Se zákonem o registrovaném partnerství to je jinak, již dnes má podporu více než dvou třetin společnosti. A to možná některé strážce pravd znervózňuje, proto vstupují do kampaní proti homosexuálům. Myslím si navíc, že je chyba, že se o homosexualitě mluví vždy samostatně. Myslím, že by se více mělo debatovat téma odlišnosti jako takové, ať už je to odlišnost kulturní, náboženská nebo etnická. Společnost by podle mě měla vnímat odlišnost nikoliv jako ohrožení, ale jako obohacení.

* Jak si myslíte, že je Stud na veřejnosti vnímán?

Myslím, že je spíš otázka, jak jsou vnímány na veřejnosti všechny neziskové organizace. Myslím, že o spoustě z nich vůbec nic nevědí. Snažíme se samozřejmě, aby byli informace o sdružení všude, ve školách, podnicích, v poradnách, všude tam, kde by lidé mohli potřebovat naši pomoc. Otevřeli jsme pro veřejnost také komunitní centrum a zřizujeme telefonickou gay linku pomoci, kde jsme schopni poradit s problémy. Pracují na ní dobrovolníci, kteří prošli psychologickým výcvikem.

* Jaké je být gayaktivistou? Dáváte v šanc svoji osobu. Je v tom zcela jistě kus osobní odvahy, nemyslíte?

Už to tak nevnímám. Spíš se na to dnes dívám jako na práci, která člověku poskytuje kus uspokojení. Pro mě je důležité, když někdo přijde a řekne: Stud mi velmi pomohl. Navíc může člověk dělat něco, co ho zajímá. Vím, jak pomohl Stud mně. Dostal jsem odpovědi na otázky, které mě zajímaly. Jako spousta lidí si vyřešila svoje problémy, tak i já jsem si jich spoustu vyřešil.

* Setkal jste se jako gay s otevřeným nepřátelstvím?

V Česku ne, tady to ani není zvykem. Otevřené nepřátelství v Česku nahrazuje otočená hlava. Je to ale svým způsobem dobře, česká společnost není nakloněna extrémistickým názorům, spíše se nezajímá. To je jakýsi důvod k naději, skryté nepřátelství člověka tolik nezraní. Moje zkušenost je ale spíše o tom, v jakém se pohybuji prostředí. Já jsem učitel, ve škole o mně vždycky všichni věděli, že jsem gay, nikdy jsem se s tím netajil. A to bych asi doporučil každému, nestydět se za to být gayem. Člověk by neměl být jiný doma a jiný v práci. Gay je přece jiný než ostatní jen trošku, jinak je úplně stejný jako kdokoliv jiný.

* A jak se svojí sexuální orientací vypořádáte vy? Říká se, že člověk často pochybuje. Zastesklo se vám někdy po heterosexuálním způsobu života nebo spíše po tom, co přináší. Mám na mysli například rodinu.

O homosexualitě a heterosexualitě nemůžete přestat přemýšlet. Sám vím, že ostrá hranice mezi tím není a člověk nemusí být jen homosexuálně nebo jen heterosexuálně orientován. Já jsem v životě měl vztahy se ženami, ale citově jsem se začal orientovat na muže. Neznamená to, že nemám vztah k ženám. I v gay komunitě mi vadily ideologické postoje vůči sexuální odlišnosti. Tvrzení některých, že je gay nejen sexuálně, ale i ideologicky, je příliš jednoduché. Samozřejmě, že gayové pochybují o tom, jestli o něco nepřichází, když nemají děti. Osobně si uvědomuji, že člověk nemůže mít vše. Pokud chce být člověk tátou od rodiny, musí se změnit i jako heterosexuál. Já si to u sebe nedokáži představit.

* Ani jako homosexuální otec?

To snad ano. Ale obávám se, že pro podobnou instituci není tato společnost dostatečně vyzrálá. A to i přesto, že rodin, kde jsou děti vychovávány pouze jedním pohlavním, je spousta.

Pavel Štébl

• Třicetiletý Pavel Štébl přišel do Brna studovat angličtinu. Už na studiích se živil tím, že ji učil. Po absolvování Filozofické fakulty Masarykovy univerzity zůstal dva roky jako pedagog na vysoké škole. Dnes má na starost žáky nejrůznějších jazykových kurzů na několika školách. Pochází z Teplic, dlouhá léta však žil s rodiči v Českých Budějovicích. V Brně se rozhodl zůstat pro přátelskou atmosféru města. "Netáhne mě to do Prahy - nelíbí se mi mentalita tamních lidí. Brňáci jsou mnohem více koncentrovaní, Praha je rozjitřenější. V Brně se lidé více znají, mají na sebe více času, v hlavním městě všichni dělají milion věcí a nic nestíhají. Brno neholduje módám a přitom má svůj styl," říká Štébl.

Co je to Stud

• Stud Brno je sdružení občanů s homosexuální a bisexuální orientací, především studentů brněnských středních a vysokých škol. Hlavním smyslem činnosti je snaha pomoci mladým homosexuálně orientovaným lidem nalézt sama sebe a své místo ve společnosti. Na druhé straně pak působit na okolní společnost tak, aby homosexuální minoritu respektovala a poskytovala jí rovnocenné podmínky.
• Od svého vzniku v dubnu 1995 pořádá Stud pravidelné klubové večery, vydává měsíčník Studna, spravuje rozsáhlý internetový projekt www.stud.cz, knihovnu a videotéku. V letech 1998 a 2000 Stud uskutečnil finálový večer soutěže o nejsympatičtějšího českého gaye Gay Man České republiky, od roku 2000 pořádá přehlídku filmů s gay a lesbickou tematikou Duha nad Brnem. Věnuje se také prevenci HIV/AIDS.
• V letošním roce Stud zřídil Komunitní centrum lesbické, gay a bisexuální mládeže v Brně na Kounicově ulici č. 3. Osobní kontakt: Komunitní centrum LGB mládeže, Kounicova 3, Brno. Poštovní adresa: STUD Brno, Šmejkalova 75, 616 00 Brno. Telefon: 05/49 21 27 28, 0608/52 22 85. E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Internet: www.stud.cz.
• Od letošního roku funguje také telefonní gay linka pomoci, a to v pondělí, ve středu a v pátek vždy od 18 do 21 hodin na telefonu 05/ 49 21 27 27