Porotu i diváky si 24. června v brněnském Boby centru získal a titul nejvyšší si do rodného Hrochova Týnce odvezl pětadvacetiletý Erik Nykl. Do soutěže se přihlásil, protože prý je soutěživý typ...

Vladimír Hrubý, Bona Dea, 3. 7. 2000 (upravený přepis záznamu)

Rád sportuju, rád soutěžím.

Jednou ze soutěžních disciplín byla sportovní disciplína. Ta asi pro tebe nebyla žádným problémem vzhledem k tomu, že hraješ volejbal, sportuješ, dokonce reprezentuješ české gaye ve volejbalu v zahraničí - reprezentoval jsi v Amsterodamu, v Curychu... Kdy jsi vlastně začal hrát volejbal?

Aktivně to bylo až na střední škole. To jsem asi třikrát týdně trénoval - až do maturity.

Zmínil jsem sportovní disciplínu a říkal jsem, že asi nebyla pro tebe problémem. Měl jsem pravdu?

Problémem nebyla. Ale každopádně to nebyla nejsilnější disciplína, kterou jsem tam mohl předvést. Kluci byli šikovní, rychlí, takže tam se rozdíly ztrácely nebo byly minimální. Myslel jsem si, že nejsilnější dojem, který můžu udělat, ještě přijde jak ve volné disciplíně, tak při promenádě. Tam jsem si myslel, že získám dost bodů.

Co bylo pro tebe na Gay Manovi nejtěžší?

Překonat trému a nervozitu.

Jsi velký trémista?

Jsem, ale můžu si za to asi sám, protože to v sobě asi podporuju. Tam se mi to snad podařilo trošku potlačit, zakázat si myslet na to. Doufám, že nebylo poznat, že jsem nervózní, že jsem to dokázal skrýt.

Když jsme spolu hned na začátku na jevišti mluvili, tak jsme zmínili taky tvého partnera. Byl tam a držel ti palce. Jakou radost měl potom? Nežárlil na tebe, že jsi slavný?

Určitě nežárlil. On byl z toho víc rozklepanej než já. Určitě měl větší trému. Prožíval to, podle jeho slov a podle slov přátel, daleko víc než všichni ostatní, takže byl pak snad i vyčerpanější než já z toho všeho.

[zvukový záznam z vyhlášení vítěze]

Co tě první napadlo, když jsi uslyšel to svoje jméno?

Měl jsem obrovskou radost. Vzpomínám si snad jen na to, že jsem chtěl seskočit z pódia a jít obejmout přítele - to mě tak napadlo. Pak mě začalo být trošku líto těch kluků-soupeřů, protože taky strašně moc bojovali a dali do toho spoustu energie a šli do toho celým srdcem a teď najednou vyšli naprázdno.

Jaké vztahy vládly v zákulisí Gay Mana?

Rivalita tady žádná nebyla, spíš jsme se navzájem tak nějak povzbuzovali, pomáhali. Jsou to maličkosti - třeba narovnat kravatu nebo něco upravit. Pak jsme si navzájem gratulovali. Když se někomu třeba povedla volná disciplína, tak jsme to pochválili. Takže tam byla příjemná atmosféra.

Komu prvnímu jsi, když jsi odjel ze soutěže, řekl, že jsi vyhrál, že ses stal Gay Manem České republiky roku 2000?

To si nepamatuju, toho bylo strašně moc najednou. Ale jedna z prvních byla kamarádka, která leží v nemocnici. Strašně moc chtěla jet fandit, ale nemohla. Tak jí jsem to volal a měla úžasnou radost, strašně moc mi to přála, gratulovala mi.

Někteří kluci, kteří přijeli soutěžit, se v podstatě i obávali vyhrát, protože by se dostali třeba i před televizní kameru nebo před rozhlasový mikrofon a jejich známí, přátelé a hlavně jejich rodiče by se dozvěděli, že jsou gayové, protože do té doby to o nich nevěděli. Jak to bylo u tebe doma? Věděli rodiče o tom, kam jedeš? A hlavně věděli o tobě, že jsi gay?

Rodiče o mně vědí, že jsem gay, ale o tom, že jedu soutěžit o titul Gay Mana ČR, to nevěděli. To jsem se jim tak nějak bál říct, protože by protestovali. Já bych je stejně neposlechl, ale nechtěl jsem zbytečně doma vířit atmosféru. Ale opak byl pravdou. Následovalo vřelý přivítání, gratulace. Bylo to moc hezký.

Jak reagovali ostatní z rodiny - dědečkové, babičky a tak dále?

Taky strašně gratulovali, přáli mi to. Dokonce i dědeček s babičkou, ale postupně jsem se dozvěděl, že ti ještě neví, co to je za soutěž, co ten Gay Man obnáší.

A také nevědí, že jsi gay?

To právě ještě taky nevěděli. Ale když jsem mluvil s tetičkou, tak slíbila, že jim to řekne. A babička pak pronesla, že to se nedá nic dělat, že tak už to je. Povídali dál a dědeček to asi čtvrt hodiny po tom komentoval: "No, kluk to má teď dobrý. On se podívá do světa, vydělá si nějaký peníze a pak se může oženit."

Myslíš, že bys to mohl někdy dědečkovi splnit?

Jedině, že by uzákonili partnerství. (smích)

No tak možná že to dědečkovi jednou splníš. Ale on zmínil, že tě čeká cestování, protože jedna z hlavních cen je právě zájezd na Srí Lanku. Byl jsi někdy na Srí Lance?

To jsem nebyl, asi jako většina z nás. Strašně moc se tam těším, i když asi vojenský zóny tam nějaký budou. Takže tam nebude asi moc volnej pohyb. Každopádně se chystáme podívat pod vodu, protože se s přítelem oba potápíme. Chceme se taky podívat někam do pralesa, jestli to bude možný. Nechceme ztvrdnout na pláži u hotelu, to by nás mrzelo.

Kromě toho tě čeká také modelingové turné. To bylo takové překvapení na poslední chvíli od firmy RoiFord. Máš už s tím nějaké zkušenosti, anebo to bude premiéra a obáváš se, jestli to zvládneš?

Trošku zkušenosti s modelingem mám, ale v malé míře. A této nabídky si nesmírně vážím. Doufám, že nezklamu jejich důvěru a že splním jejich představy o tom, jak by to mělo vypadat.

Co myslíš, jak by takový Gay Man České republiky měl nejenom vypadat, ale jaký by měl být? A myslíš si, že splňuješ kritéria?

Já myslím, že je splňuju. (smích) Měl by být takovým příkladem trvalýho partnerství, neměl by to být nějakej záletník, aby byl trošku vzorem pro ostatní.

My jsme spolu dva a půl roku.

Musí toho člověka milovat, musí k němu mít důvěru, musí být tolerantní. Hlavně musí umět naslouchat tomu druhýmu.