Přijíždíme s Álou a Honzou do Komárova k ubytovně. U vchodu postává hlouček kluků - adeptů na letošního gaymana.

První dojmy. Někteří kluci vypadají úplně jinak, než na fotografiích. Stačí letmý pohled a máme svůj tip (jak se později ukázalo, správný).

lami, Studna bulletin, říjen 2000

Pátek 23. června

Ubytovávání se strašně protahuje, kluci jdou na oběd a my trčíme na vrátnici čekajíc na potvrzení. Ne každý je s výpočetní technikou kamarád a když i program, který ubytovna na počítači používá, snad pamatuje i slavné období "perestrojky", je to na mašli.

Poté honem na Palačák, kde se rozjíždí předkolo. Sedmnáct kluků předvádí, co všechno se v nich skrývá (někteří by předvedli i víc - třeba striptýz Martina Karlíka mohl být jen do slipů, jinak by byla porota příliš ovlivněna...). Máme tu několik favoritů, ale písnička "Tři oříšky pro Popelku" nás úplně odvařuje - že by bylo něco pravdy na tom, že "tety" jsou strašně sentimentální? Snad to, že jsme se se zpěvem přidali, nevyvedlo Martina Strmisku moc z míry. My jsme si prostě nemohli pomoct - znáte ten pocit, kdy je to silnější než Vy?

Příjemné je zjištění, že většina kluků je úplně normální a fajn, nepanuje nějaká atmosféra nevraživosti a soupeření jako u podobných soutěží na Miss. Zanedlouho musíme kluky opět opustit a jako "Tři sestry" od Čechova vyrážíme na Veveří, protože nás čeká směna v divadle - Dívčí válka a la Divadlo "Že". Šárka ztělesněná Lukášem Příčinou má tak neuvěřitelně kouzelná a neodolatelná kukadla...

Sobota 24. června

Sobotní ráno v Boby. Příprava sálu, věšení log, nácvik vystoupení. Představte si obrovský sál, ve kterém to bzučí jako v úlu a kdy bez mobilu, který Vám pomůže objevit kolegu stojícího vedle Vás, byste byli úplně nemožní. Scény jako z amerického filmu.

Objíždíme hotely a platíme pokoje. Ve chvilce pauzy si odskočíme vysprchovat se. Ještě s mokrou hlavou jsme zpátky v Boby centru.

Jdu do šatny, je tu řada zrcadel a u nich stoličky, taková ta bidýlka, co když si na ně hupsnete, připadáte si jako Liz Taylor, když ji maskovali na Kleopatru. Ála mi nabízí světle fialkový fén a já po krátkém váhání přijímám, čímž je iluze filmové superstar dokonalá. Slyším, jak Ála říká: "Jde sem jednička..." Nevěnuji tomu pozornost a do šatny vchází Erik (pozdější Gay Man ČR 2000). Překvapeně zůstává stát a zírá na mě. Je mi jasné, že mé chlapské image vzalo za své, a tak jen suše konstatuji: "No co, dělám si hlavu..."

Hektický den se blíží k večernímu vyvrcholení. Sedíme na baru s paní Martou Kubišovou a povídáme si o životě. Za chvíli se otevře sál a davy lidí se nahrnou dovnitř.

Lidí je víc a víc, stolky jsou obsazené, všude jsou Gayčka - na stolech, na židlích, u zábradlí... Připadám si jak ve filmu "Rozpuštěný a vypuštěný", kdy byl inspektorský adept na návštěvě kachní farmy a průvodce mu ukazoval: "Kachny, kachny, kachny..." Jdete a nalevo, napravo, pod Vámi, za Vámi Gayčka, Gayčka, Gayčka... Snad se sem vejdou i nějací lidé...

A je to tady!

Začátek se o dvacet minut zpožďuje kvůli technice, ale vzápětí vypuká večer, jaký v našich teplých zeměpisných šířkách nemá obdoby. Bára Štěpánová s Vláďou Hrubým si získávají publikum a i deset statečných, kteří prošli včerejším předkolem nemá chybu.

Soutěže se střídají s vystoupeními umělců a umělkyň. Za všechny připomeňme Martu Kubišovou, Ilonu Csákovou a zlatou Helenku Růžičkovou, která se stala takovou naší mámou a k nám již nerozlučně patří. V porotě jsou mimo prezidenta Jirky Hromady a prezidenta slovenského Hnutia Ganymédes Mariána Vojtka i známý fotograf Robert Vano, režisérka Andrea Majstorovič, herec Miloš Mejzlík, nesmiřitelná kotelnice Míša Jílková a další.

Co všechno se na pódiu událo, o tom si můžete přečíst třeba, třeba... v Gayčku. No a jak to vše dopadlo? Na třetím místě se umístil Roman Krnáč, na druhém David Šinkovský a první místo a poprvé v historii zároveň i titul Mr. Sympatie od diváků získal Erik Nykl. Na východní Čechy, odkud pochází, bychom si měli pořádně posvítit - první brněnský bobycentristický gayman z roku 1998 Zbyněk Ondroušek je také Východočech. Asi tam budeme muset vyrazit na kontrolu...

Vše ukončeno obvyklou Laser show a diskotékou. A bylo veselí a radosti a pilo se a hodovalo a tancovalo a kdyby to k ránu nemuselo skončit, tak tam snad všichni pijí a tancují dodnes. A zazvonil zvonec a brněnskému finále je konec.

Díky Vám!

Je to už tři měsíce, co skončilo celé to šílenství kolem organizace letošního brněnského gay týdne, který zahrnoval týdenní přehlídku filmů, divadlo, AIDS tramvaj, malé knihkupectví a samozřejmě jako vyvrcholení Gay Mana ČR 2000. Napětí už opadlo, nervozita je za námi, vyúčtování je skoro vyrovnané. Snad se zase jednou podařilo připravit akci, která se spoustě lidí líbila (aspoň podle ohlasů z mého okolí) a některým samozřejmě z různých důvodů nelíbila (i takové ohlasy jsem zaslechl). Akci, kterou nepořádala profesionální agentura, ale pár nadšenců ze Studu.

Sponzorům už se děkovalo jinde, já bych chtěl poděkovat všem, kteří se na organizaci této akce podíleli. Poděkovat za všechny ty spokojené diváky, kterých do kina a divadla přišlo osm set a na sobotního Gay Mana více než tisíc. Poděkovat za nasazení a tu spoustu hodin, které zdarma při škole nebo práci věnovali přípravě celé akce a zajištění jejího průběhu. Poděkovat za to, že to všechno vydrželi přesto, že jsme se občas hádali, protože jsme měli na některé věci různé názory - vždycky vedeni snahou, aby všechno dopadlo co nejlíp. Takže děkuji především členům organizační rady ze STUDu - Jirkovi Gutmanovi, Martinovi Strachoňovi, Honzovi Šafránkovi, Romanovi Valentovi, Rosťovi Kulovi a Jardovi Lešo. Obrovský dík patří mimostuďáckým členům rady - Jirkovi Hromadovi a Vladimíru Hrubému, bez jejichž pomoci (především s oslovováním sponzorů, sestavením scénáře atd.) bychom to všechno jen těžko zvládali, a taky režisérce Mileně Hurajové.

Z celého večera si toho moc nepamatuju, nějak jsem to nestačil vnímat. Ale vím, že mě až dojalo, jak mě Gad někdy nad ránem objímal, že to byl nejúžasnější zážitek jeho gay života a jak je šťastný, že tam mohl být s námi - a přitom zrovna Gad pomáhal v sobotu od samého rána do samého rána nedělního. A v neděli odpoledne znovu... Takže velký dík patří všem, kteří přiložili ruku přímo ve dny konání - Vladimírovi Mikulemu, Aleši Opatřilovi, Honzovi Váňovi, Jiřímu Trávníčkovi, Gadu Vojkůvkovi, Martinu Petráčkovi, Romanu Gricovi, Michalovi Szotkowskému, Tomáši Jedličkovi, Pavlu Šedovi, Bedřichu Brabencovi, Petru Šponerovi, Petru Nádeníčkovi, Pavlovi Pokornému, Romanu Borovcovi, Václavu Machulkovi, Vladimírovi Černému, Pavlu Mičkovi, Honzovi Noskovi, Romanu Zajícovi, Michalu Skalkovi, Radimu Cabákovi a všem ostatním, na které jsem nechtěně zapomněl. A díky taky těm, kteří stáli za námi - našim partnerům.

radek

P. S. Tak nějak ve vší skromnosti zapomněl Radek Menšík poděkovat PŘEDEVŠÍM sám sobě. Za všechny ty, které jsi jmenoval, Ti děkuji, Radku!

-baz-