Když se jí syn svěřil, že se mu líbí kluci, nevěděla, jak si s tím poradit. Manžel syna odsoudil, přiznání spustilo rodinnou krizi. Čím vším si rodiče museli projít, než mohli shodně říct: Na své dítě jsme pyšní?

Marianne, říjen 2008
Text: Klára Chábová, Foto: Martin Popelář

S gayem se Jarmila Tomášková poprvé setkala už kdysi v zaměstnání. „Ani jsem tenkrát netušila, jak moc mi tahle zkušenost jednou pomůže.“ Jako výpravčí měla zaučit mladého hocha. Po čase se od něj dozvěděla, že má blízko k mužům, a spolu to pak mnohokrát probírali. „Tenkrát to neměl ještě vyřešené s rodinou a čekal na něj pěkný kus cesty.“ Malému Mirkovi bylo v té době osm let.

Řekl: chci s tebou mluvit

Mirek byl vždy samostatný. Pomáhal, prosazoval se, byl komunikativní. Když mu bylo deset let, všimli si rodiče, že na sebe začíná hodně dbát. Záleželo mu na tom, jaké si vezme tričko do školy. „Manžel začal mít narážky. Nezdálo se mu, že se kluk tolik parádí, já ho však obhajovala. Nepřipadalo mi, že Mirek dělá něco špatně, a možná jsem to ani řešit nechtěla.“

Jarmila si vybavuje další příhodu, to už bylo synovi třináct. Celá rodina se šla podívat na kapelu, která ve městě pořádala koncert. Syn tu potkal kamarádku, a zatímco ona do něj byla zakoukaná, on se k ní choval chladně. „Stáli vedle sebe a na ní bylo vidět, jak moc se jí líbí. Mirek zarputile ruce za zády, ani se jí nedotkl. Tenkrát mě napadlo, že mu budu muset vysvětlit, jak se dívce projevuje náklonnost. Už jsem to nestihla.“

Tři měsíce poté se to zlomilo. Mirek přišel za mámou a oznámil jí, že se mu líbí kluci. „Manžel byl na noční a Mireček mě požádal, zda bychom si nepromluvili. Když se mi svěřil, nevěděla jsem, jak si s tím poradit. Celou noc jsem o tom přemýšlela, pocity byly smíšené. Vůbec jsem netušila, co nám tahle situace přinese.“ Psal se rok 2000 a o homosexualitě se zdaleka tolik nemluvilo. Jarmila svého syna poprosila, aby jí půjčil nějaké knížky. Chtěla se toho o gayích dozvědět co nejvíc.

Doktor ho musí vyléčit!

Mirek se Jarmile svěřil i s tím, že jí tajně prohlédl mobil. Zjistil si z něj číslo na mámina mladého kolegu z práce, o kterém mu vyprávěla, a sešel se s ním. Také si našel sdružení STUD v Brně, kde se gayové setkávají. „A on mi to všechno pověděl i proto, aby už nikdy nemusel dělat nic za mými zády.“ Do Brna se pak sama párkrát rozjela. Chtěla vědět, kde syn tráví volný čas.

Nejkrušnější okamžik pro Jarmilu i jejího syna nastal v momentě, kdy se po měsíci rozhodli svěřit společné tajemství manželovi. „Následovala obvinění, že za všechno můžu já. Také nechápal, že jsem se s tím dokázala vyrovnat tak rychle, a přál si, abychom zašli s Mirkem k doktorovi. Že prý ho musí vyléčit,“ vzpomíná Jarmila.

Celé měsíce manžel na syna nepromluvil, a Jarmila začala přemýšlet o rozvodu. „V té době bych od manžela skutečně odešla, kdyby se přestal snažit a nevyrovnal se s tím. Trvalo to tři roky, ale pak se všechno usadilo. Jednou takhle Mirek obědvá a táta si k němu přisedl. Řekl mu, že už nechce být na druhé koleji a že by si přál, aby se mu syn začal svěřovat tak jako mně. Měli jsme vyhráno.“

Láska mého syna

Z prvního setkání s Mirkovým přítelem byla Jarmila zmatená: “To bylo vlastně tvrdé potkání se s realitou. A chtělo to nějaký čas, než jsme si na sebe zvykli. Dneska si spolu povídáme o ženských i mužských problémech, o vaření a taky o umění, protože David má velké výtvarné nadání. Přála bych si, aby tento vztah vydržel co nejdéle.“

Na Mirka je Jarmila pyšná. Stejně jako její muž. „Narodil se nám, abychom se o sobě něco dozvěděli. Abychom se něco naučili, a já souhlasím s myšlenkou, že na vypořádání se s homosexualitou dítěte návod neexistuje. V tu chvíli totiž jen zjistíte, zda dítě milujete pro sebe, nebo pro něho.“